Budujeme suchou zídku

Stavba tzv. na sucho, tedy bez použití malty nebo jiného umělého pojiva, má velmi dlouhou tradici. Na některých příhodných místech se takové zídky dochovaly u nás i víc jak tisíc let staré.

Umístění zídky

Zídky můžeme rozdělit na dvě skupiny, na terasy a stěny. Takovými zídkami můžeme rozdělovat zahrady na různé části i výškově jinak položené, můžeme jimi srovnávat terén pro budování záhonů, lze jimi vytvářet dekorativní prvky a podobně. Opěrné zídky mohou také zajistit svahy před sesuvem a zabránit splachování ornice.

Základy

Naši předci dokázali budovat stěny z na sucho kladených kamenů do několika metrových výšek. Vypracovali si k tomu někdy až velmi složitou technologii s výpomocí trámů, násypů a podobně, vždyť šlo o opevnění. To dnes na hradištích nejdeme již jen ve formě valů. My tedy takové zdi budovat nebudeme, ale pro určitou dobu zachovalosti věnujme stavbě větší péči.

Základem zídky jsou samozřejmě základy. Pro okrasnou zídku stačí hloubka 40 až 70 cm podle výškového rozdílu daného terénu. Teď je na nás, zda použijeme beton, ale většinou bude stačit pečlivé vyskládání z velkých kamenů, třeba tzv. štuků. Základní kameny je ale dobře podsypat štěrkem kvůli lepšímu odvodnění.

Odvodnění

Jako u zdiva klasického, i zde je nutno počítat s vodou. Je pravda, že pokud nepoužijeme nějaké pojivo, na sucho postavená zídka je vlastně propustná, ale přesto zejména ve svahu základy proložíme občas drenáží (štěrk mezi základovými kameny, trubky), a to nejen v jedné vrstvě (řadě). Stejně tak můžeme drenážní trubky zabudovávat do zdiva teras, což může vypadat ozdobně, ale i účelně, protože delší trubky nám pomohou zdivo stabilizovat. Trubky samozřejmě zabudováváme ve sklonu směrem ven a z přesahem před čelo zdiva alespoň 1 cm. Pro větší klid lze za základové zdivo do svahu vysypat štěrkovou vrstvou silnou asi 23 až 30 cm..

Skládání zdiva

Při skládání zídky je pravidlo, že čím vyšší terasa, tím silnější bude zdivo. Stejně tak budou základy širší u základny. Na zdivo se používají zejména ploché kameny, které dokáží hmotu tzv. svázat. Snažme se, aby byly z čela mezi kameny co nejmenší mezery. Neberte si proto příklad z dnešních zedníků, kteří již bez spár zdít neumějí.

Ke stavbě zídky je z tuzemských materiálů vhodný znělec, který se láme do plocháčů, vhodný je i pískovec, který se snadno opracovává a tím pádem snadno skládá. Pro vzhled krajiny je lepší použít materiál z okolí, který si dokonce můžeme případně sami nasbírat, jako je břidlice či žula. Ze zahraničních kamenů to je třeba balkánská rula, kterou si můžeme pouze koupit. Můžeme použít i třeba starší cihly, ale nikdy nemíchejme materiály. Přesto lze použít právě efektně staré cihly na vyztužení rohů jako bosáž, i když je jinak zdivo kamenné.

Jako pojivo se používá zemina, kterou se snažíme pěchovat. Pokud ji ale nebudeme věřit, použijme jako pojivo čistý jíl. I to je stará středověká technologie. V každém případě zídka neztratí přírodní vzhled a bude daleko trvanlivější, pokud ji dobře odvodníme.

Další důležitou věcí je, zde sklon zídky, pokud jde o terasu, má mířit ke svahu.

Vrchol zdiva

Pokud budujeme terasy, tak tady je asi čím více, tím lépe. Výška opěrného zdiva by neměla být vyšší než 1,5 metru, ale raději ji v terasách nebudujme nad 70 cm.. Více nízkých teras vydrží déle než jedna vysoká. Sklon zeminy za terasou by měl stoupat k další zídce. To napomáhá odvodnění, ale zídku to nepodmáčí.

Pokud stavíme zídku do výšky, měli bychom vrchol zabezpečit většími kameny, jakoby stříškou.

Rady na závěr

Budování suché kamenné zídky není složité, jen při skládání v větších kamenů je to značně fyzicky náročné. Přesto, pokud si nebudeme vědět rady, obraťme se na odborníky či statiky.