Jak naučit své ratolesti uklízet

Úklid v dětském pokoji je ve většině rodin tradičním traumatem. Pokud rodina nemá uklizečku, matce většinou po čase povolí nervy a bude se snažit přinutit mládež, aby si pokojíček sama uklidila. Ale s přibývajícím věkem je tento krok dramatičtější. A proč? Protože rodina nepostupovala správně.

Nové trendy

Dnešní doba změnila žebříček hodnot, pro mnohé rodiny se děti staly vlastně modlou. U výše vzdělaných rodičů často děti přicházejí na svět také ve vyšším věku matky, mnohdy to je i s určitými problémy. Proto jsou děti vlastně hýčkány, vše je jim splněno, nic nemusí, nic se od nich nevyžaduje. Takovou obdobnou výchovu nalezneme i u jiných vrstev a skupin obyvatel. Takže o nějakém úklidu nelze vůbec hovořit, a o přípravě třeba na rodinný život jakbysmet.

Lehčí případy

Nejlepší škola je škola hrou či příkladem. To znamená, že se děti učí uklízet třeba domeček pro panenky, kluci mohou po sobě špinavé prádlo nosit do koše v koupelně jako bojový úkol a podobně. Můžeme zkusit soutěžení, ale asi bychom je neměli zvykat, že za úklid dostanou nějakou odměnu, neřkneme-li peníze. Tahle tradice se těžko odnaučuje. Můžeme dětem od malička tvrdit, že jejich pokojíček je jejich království, a to se musí uklízet, aby se jim třeba dobře spalo, měly prostor a podobně.

Pokud dítě ještě úklid samo nezvládne, pověřujeme ho drobnými úkoly – podej, odnes, podrž, seber. Vždy poděkujeme, pochválíme. Slova díku a chvály jsou někdy prospěšnější než desetikoruna.

Střední případy

Pokud jsme školu úklidu zanedbali v raném dětství, je to později samozřejmě těžší. Takové děti chtějí již víc samostatnosti, dnes tedy hlavně u počítače. Tady lze připustit i trochu nátlaku, ukliď a můžeš na počítač! Samozřejmě, pokud dítě uklidí, musíme svůj slib splnit. Ale zde slibovat i jiné věci, třeba návštěvu ZOO atd.

Také zde můžeme při úklidu začít s dětskou pomocí, samozřejmě s náročnějšími úkoly. Lze použít formu, mně to nejde, umíš to lépe? I zde poděkujeme, pochválíme a oceníme.

Těžké případy

U starší mládeže asi nestačí jen zaúkolovat za určitou odměnu. Chce to být důsledný a používat i formu určitého nátlaku a zákazů. Dítě by nemělo mít v rodině někoho, kdo by povolil, třeba ležérního otce, či babičku. Dobrá metoda může být v tom, že když si dítě přivede domů kamaráda nebo kamarádku, nenecháme je sedět uklizeném obýváku, ale pošleme je do pokojíčku. A být v pokojíčku třeba s dívkou, na kterou si hoch myslí, je úžasný důvod ho uklidit.

Alternativy

Pokud máme pokojíček pro dva i více dětí, lze vytvořit určité systémy. Třeba má každý určitý kus pokoje ve své péči, nebo se děti střídají po týdnech. A můžeme pak zavést i soutěž s odměnami i zákazy. Tady doporučujeme u největších nepořádníků shovívavost a sebelepší náznak pořádkumilovnosti odměnit.

Závěr

Na začátku jsme psali o důslednosti. Pokud nemá dítě vrozený cit pro pořádek, měli bychom se snažit, aby si dítě osvojilo pocit pořádku. Odbočíme tak, že nejen v úklidu, ale i ve všem. Například mít přehled o všem, co ho čeká, přehled o schůzkách a různých termínech apod. Obdobně by měly děti vědět, že každá věc kolem nich má svoje místo, a každý večer na noc musí na něm být. Humorně se nám může zdát tvrzení, že co nemáme rádi, ať si z toho uděláme koníčka. Takže v vzhůru do koníčka, do úklidu!