Toužíte po klidu v rodině? Namalujte mandalu.

Mandala je sice geometrický výtvarný prvek, ale jeho kresba a celá teorie by jistě zabrala minimálně jednu knihu. My se ale nebudeme zabývat celou teorií barev a jejich použití, protože mandala na nás může působit i tak, že ji budeme mít, aniž nářadí parkside bychom znali všeho smysl.

Auto nás přece také vozí a my nemusíme vůbec znát teorii spalování benzínu. 

Základy mandal

Mandala patří k prvkům v bytě, který se hodí do všech stylů i nestylů, jako třeba zrcadlo, květiny a podobně. Slovo mandala v sanskrtu, což je staroindický jazyk, znamenalo „kruh“. Obvodem je tedy kruh, vnitřek pak může vycházet úplně z jiných tvarům, dokonce ani nemusí být vždy symetrický. Na druhou stranu může mít mandala jednu, ale i více osových souměrností. Jednoduchou mandalu si můžeme vytvořit, když kousek papírku složíme přes střed na polovinu, čtvrtina, osminkový trojúhelník, a pak nůžkami střihneme tak, že po rozložení vznikne kruhový obrázek a máme tu množství osových souměrností.

Vzory pro jednoduché mandaly najdeme všude kolem nás, třeba jako květiny, letokruhy stromů, pavučiny, ale i například rozety v kostele, Pražský orloj a podobně.

Tvorba mandaly

Nejznámější mandaly jsou jako pojem z Tibetu. Zde se tvořily z barevných písků a po obřadu se zničily. U nich ale sice platilo pravidlo o volné tvorbě, ovšem barvy i tvary tvořily určitou symboliku. Pokud se pustíme do mandaly, asi ji budeme kreslit a malovat přímo na stěnu, případně na papír nebo desku, kterou na stěnu pak umístíme.

Mandaly se mohou tvořit volně, že nemusíme dbát žádných návodů, ale můžeme do ní vložit nějakou svou myšlenku. Základem by měla být pro klid harmonie, jednoduché tvary, příjemné prolínání linek, jasná souměrnost. Je to sice možné, ale bylo by to protikladné, kdybychom mandalu tvořili v duchu hororu, tmy, blesků, strachu, tedy dramatickými tvary, ostrými hranami, složitou kompozicí.

Použití symbolů

Tibetské předlohy nemusíme znát, můžeme sáhnout do našich tradic. Jednoduchým vkládání známých prvků vyjádříme určitý účel. Například srdíčko jako láska, listy stromů jako poklid, hvězdy a měsíc coby noc, světlo, oheň či sluncem jsou symbolem radosti a energie. Pokud chceme mandalu mít na stěně delší dobu, dejme si s jejím kreslením čas, začněme jednoduchou, a pak ji při opakování doplňujme. Co je u mandaly dobré, jsou obrysové čáry, proto se barvy doplňují do ohraničených plošek. Postupně kreslením mandal získáme větší zručnost, můžeme zde mít víc skrytých symbolů, a tím by se měla i zvyšovat její síla. Není ale účelem mít co nejvíce symbolů jako míchanici, ale zkusme hledat účelnost. Věříme, že časem budete schopni vytvořit mandalu pro kuchyni, obývací i dětský pokoj a třeba i pro koupelnu.

Psychologie barev

Na závěr něco o barvách. Psychologie barev je složitá věda, ale stručně lze říci, že barvy lze chápat jako klady i zápory. Třeba červená je láska a zároveň i krev. Můžeme ji vyložit i jako vášeň, chuť k životu, také smyslnosti a dobývání, třeba srdce. Pro zápor jde ale o otevřenou ránu, nenávist, pudovost a zuřivost.

Oranžová je optimismus, energie a radost ze života, ctižádost, přátelství, aktivita i něha a síla, mladistvost, zdraví a sebedůvěra, ale také bezstarostnost, nezdravá touhu po uplatnění.

Žlutá barva je symbolem slunce, světla, radosti i spokojenosti, zdrojem inspirace, rozvoje, osvobození ducha, moudrosti, podnikavosti i touhy po svobodě, ale strachem z omezení, povrchnosti, závisti a sebepřeceňování.

Zelená je život a příroda, naděje a síla vůle, vytrvalost a rovnováha, růst i nový začátek, zdraví, uznání a cílevědomost, ale nečestnost a touha po moci.

Modrá je jistota, vyváženost, mírnost i mírumilovnost, klid, svoboda, neohraničenost, touhu a věrnost, idealismus, sebezapomnění a rozum, ale i prázdnota, nuda, ochromení a naivita.

Fialová barva značí meditaci, spiritismus, mystiku a magii, proměnu a inspiraci, individualitu, ale i žal a melancholii, odříkání a pokání, vzdání se i odklon.

Bílá je znakem čistoty a nevinnosti, dokonalosti a ctnosti, znamená i vznešenost a spasení, spolehlivost, upřímnost a lásku k pravdě, ale i chlad, abstrakci a škodlivý perfekcionalismus.

Růžová je romantika, přítulnost, oddanost, jemnost, přeneseně ženskost i zdrženlivost, elegance, ale i spoutanost, potřeba ochrany, sentimentalita i ztráta reality.

Černá a šedá jsou znamením návratu a obnovy, důstojnosti i nezdolnosti, ale v záporu smrt, zkáza, smutek a klid, hřích i bázeň a ztráta či ohrožení, zatmění, samota a beznaděj.