Obsah
Pasivní domy – jak již jejich samotný název napovídá – jsou domy, jejichž filosofie vychází z principu využívání pasivních tepelných zisků v budově. Tyto zisky rozdělujeme do dvou skupin – vnější a vnitřní. V případě vnějších tepelných zisků jde o sluneční záření, vnitřní zisky zahrnují teplo vyzařující z člověka a domácích spotřebičů. Ve finále tak takový pasivní dům ročně spotřebuje maximálně 15 kilowatthodin na metr čtvereční vytápěné plochy. Přesto, že jde o moderní nízkoenergetické domy, které vám mohou do rodinného rozpočtu přinést zajímavou finanční úsporu, koluje okolo nich řada neopodstatněných mýtů. Pojďme se společně podívat na těch 5 nejčastějších.
Mýtus č. 1: Označení pasivní dům je pouze marketingový tah
Nikoli, pasivní dům opravdu splňuje podmínky a normy energeticky pasivní stavby, mezi které patří maximální měrná potřeba tepla na vytápění do15 kWh/m2 za rok, celkové množství primární energie spojené s provozem budovy včetně domácích spotřebičů, musí být nižší než 120 kWh/m2 za rok a neprůvzdušnost obálky budovy nesmí překročit hodnotu 0,6/hod, což je dokázáno speciální tlakovou zkouškou. Pokud toto stavba nesplňuje, nejde o dům pasivní a v takovém případě se můžeme bavit o marketingovém triku a klamání zákazníka.
Mýtus č. 2: Pasivní dům je to samé co nízkoenergetická stavba
Pojmy nízkoenergetické domy a domy pasivní se občas vzájemně zaměňují. Jejich pravá podstata se ovšem v některých rovinách liší. Název pasivní dům vychází z principu využívání pasivních tepelných zisků v budově. Nízkoenergetický dům pak obsahuje v podstatě stejné komponenty jako pasivní dům, které jsou ovšem použity v menší míře. Na rozdíl od pasivního domu však potřebuje větší zdroj tepla a rozsáhlejší otopný systém, čímž se ve finále vyrovnávají náklady investiční, ale zvyšují náklady provozní, které zůstávají u pasivního domu prakticky neměnné.
Mýtus č. 3: Pasivní domy omezují architekta v jeho práci
Ani to není pravda. Zanedlouho budou pasivní domy běžnou součásti architektury. Na druhou stranu je ovšem nutné zmínit, že navrhnout pasivní dům není vůbec jednoduché. Proto je v této souvislosti potřeba vždy oslovit zkušeného architekta, který má již s těmito typy staveb nemalé zkušenosti. V žádném případě ovšem neplatí, že by byl při své práci omezen pasivním standardem domu.
Mýtus č. 4: Pasivní domy mohou být pouze dřevostavby
Nízkoenergetické dřevostavby v pasivním standardu sice jsou oblíbené a při realizacích pasivního bydlení hojně využívané, na druhou stranu ovšem nepředstavují jedinou stavební možnost. Vždy záleží pouze na volbě architekta, projektanta a zejména pak koncového zákazníka, který by měl pochopit výhody a nevýhody použitých materiálů. Pasivní domy tak dnes již mohou být zděné, železobetonové ale i dřevěné skeletové.
Mýtus č. 5: V pasivním domě nelze otevírat okna
V každém domě, jehož součástí okna jsou, je lze samozřejmě otevírat. V případě pasivních domů ovšem mají jejich obyvatelé neustálý přísun čerstvého vzduchu díky systému řízeného větrání, proto nemají potřebu okna otevírat, což ale odpůrcům pasivních domů jen tak lehce nevysvětlíte.