Minimalismus v interiéru

Minimalismus je umělecký směr, který se objevil v polovině 20. století. Zpočátku šlo o sochařství a malířství, ale postupně začal pronikat i do jiných oblastí lidské činnosti. Pro nás je důležité, že to bylo i v architektuře, designu a uměleckých řemeslech či v užitém umění.

Filozofií minimalismu je reakce na subjektivní pojetí abstraktního expresionismu. Jednoduše lze tento sloh popsat jako skládání jednoduchých prvků, většinou geometrických tvarů, k dosažení co největšího účinku a použitelnosti. Tento sloh nezná žádnou zdobnost, jak ji chápaly slohy minulé, ale dává možnost vyniknout právě jednotlivým tvarům předmětů.

Minimalismus v bytě

Byt není obraz, takže zde musíme pracovat v prostoru. Kompozice jednotlivých místností se tvoří převážně z jednoduchých kubických či geometrických forem. Hlavními prvky zájmu je tu proto účelnost a jednoduchost. Je přece známo, že výtvarníci či designéři nábytku, ale i domácích spotřebičů i přístrojů, se snaží jednotlivé výrobky zjednodušit, usnadnit jejich používání, a to je právě jeden ze směrů minimalizace. Odbourat vše, co není nutně potřeba, například tvary nábytku se snažila do výtvarných prostorových kompozic vtěsnat řada amerických minimalistů. Používá se přitom klasických kvalitních materiálů, jako jsou dřevo, kov, umělé hmoty, koženka, sklo a podobně, ovšem v tvarově oproštěných a v jednoduchých formách. Celkový vzhled místnosti je pak střídmý, až asketický. Na druhou stranu je tu ale velký prostor pro individualismus.

Únik do minimalismu

Minimalismus v interiéru nabízí mnohé výhody, zejména v doprovodných pracích, jako je v prvé řadě úklid. V místnosti je minimum nábytku, nevytvářejí se složitá zákoutí, nábytek a předměty mají rovné plochy a podobně. Minimalistický interiér je totiž ideálním řešením pro toho, koho nebaví a nezajímá vidina bytu zahlceného nábytkem, věcmi a neužitečnými drobnostmi. Neměly by zde být žádné zbytečné dekorace, ornamenty, tedy vše, na čem se tzv. usazuje prach. Pořádek v minimalisticky upravených prostorách se proto vytváří jednoduše, prostota se tu snoubí se vzdušností a čistotou, a to je právě jeden z hlavních ukazatelů minimalismu.

Barvy minimalismu

Barvy jsou vlastně mnohdy jedinou ozdobou minimalistického bytu. Barvy se volí většinou pastelové, vychází se z bílé a šedi. Jemné odstíny barev mohou tvořit kompozice nábytku a doplňků, v podobě třeba koberečku, tapetě na stěně, bytové textilie a podobně. Měla by se tu udržovat zásada tzv. čistoty materiálu, tedy co je dřevo, bude dřevo, sádra zůstane sádrou a podobně. Minimalismus by měl preferovat kvalitní materiály, takže i jednoduchý prostor pak může mít velkou, a to nejen výtvarnou hodnotu. Kvalita tu má vyšší hodnotu než kvantita.

Rady na závěr

Největším problémem minimalismu v bytě jsou úložné prostory. Co jsou nám platné sebekrásnější a materiálově nejkvalitnější sedací soupravu, když nám chybějí prostory, kam uložíme prádlo, oblečení a podobně. S tím si však lze poradit, doporučují se vestavěné skříně, nábytek s úložným prostorem, samostatné skladové místnosti, šatníky, prádelníky apod.

Kuchyně upravená podle minimalismu se vyznačuje tím, že komponuje elektrospotřebiče do linky, vše je tedy její součástí. Jsou i tendence k multifunkčnímu vybavení, aby se mohl například kuchyňský kout využít nejen k vaření, ale také k podávání jídla.

Přes přísné zásady, vedoucí až k asketickému zařízení, minimalismus dovoluje v poslední době vstup přírody v barvách, s živými květiny, případně i nějaké umělecké dílo, socha, obraz a podobně.